Post categories

Search in posts

Bus Karosa ŠD11

BUS KAROSA ŠD11. Výrobce KOH-I-NOOR Hardtmuth (po roce 1980 s názvem GAMA) Trhové Sviny, ČSSR.
Plast, délka 34cm.
Dvě základní provedení - s bowdenem /bez bowdenu. V několika barevných kombinacích. A skoro až přepych 3 různé poklice disků kol. A poslední řada sedaček měla buď mezery nebo celovysoká. Na samolepkách karoserie a písma odlitého na podvozcích je vidět vývoj od značky ITES až po značku GAMA. Pro zajímavost ŠD znamená Dálková verze (ŠM Město, ŠL Linka). Zajímavým postřehem je, že díky značné tvarové podobnosti přední a zadní části autobusu i světel zřejmě při výrobě hračky byly zcela nelogicky zaměňovány barvy světel. Ačkoliv skutečná předloha měla vždy čtyři kruhové čiré světlomety vpředu a červená kruhová koncová světla vzadu na vnější straně, zatimco kruhová couvací čirá světla vzadu uvnitř, u hraček je to sázka do loterie. Jak je vidět u několika exemplářů, pracovníci si s barvou tvarově shodných světel příliš vrásek nedělali, takže je celá řada exemplářů, které mají například všechny přední světlomety oranžové. Jsou i exempláře, které vpředu mají stejnou kombinaci barev světel jako vzadu a jsou dokonce i exempláře, které mají všechna světla oranžová. Evidentně se jedná o zmetky, ale při výrobě to nikoho asi nepálilo. Jedná se tedy o výrobní vlastnost, nikoliv o zásah horlivého sběratele metodou "oprava stylem co dům dal".

Naše sbírka. Na prodej máme několik autobusů – najdete je v sekci E-shop. Nejlépe ale přijďte osobně.

Pokračování.

Sbírka Karla Štekla z Prahy. Sbírá pouze autobusy ITES ŠD11 v různých barevných kombinacích, vede si o nich evidenci a dokumentaci. Založil také stránku na Wikipedii, o kterou se stará včetně fotodokumentace.

Barevné verze s bowdenem.

Pokračování. Přední světlomety mají chybné barevné provedení.

Pokračování. Přední světlomety mají správné barevné provedení.

Pokračování.

Barevné verze bez bowdenu.

Pokračování. Přidána tmavě modrá varianta.

Pokračování.

Pokračování. U této verze byla všechna světla lisována oranžová a čiré reflektory byly vytvořeny nátěrem stříbrnou barvou – zjevná úspora ve výrobě.

Zadní sedačky dělené, světla barevně správná.

Pokračování.

Bezbowdenové provedení – na boku se ručně přepínal přepínač Vpřed/Stop/Vzad a pod přední maskou se rukou ovládala páčka zatáčení kol.

Zadní sedačky nedělené.

Již uvedeno i jako „Gama“.

Informace pro obě verze – poklice bílé plné.

Poklice bílé děrované.

Poklice chromované.

Můj autobus (Václav Vaněček). Spolu s modelem RTO to byla má nejoblíbenější hračka. Jako kluk jsem si ji sám upravoval.

Plynulé ovládání motoru, motorek pro volnoběžný chod, množství vypínačů a žárovek vpředu, vzadu i v interiéru.

Jak autobus stárnul a byl denně používán, často jsem ho opravoval a vyztužoval. Trpělivost mi nechyběla, ale preciznost ano – peníze ani nové hračky jsem moc nedostával.

Podvozek jsem pro odlehčení vrtal, v domnění, že jej tím zpevním. V nulové poloze ovladače rychlosti (vůz stál) se automaticky spínal kontakt a rozběhl se přidaný druhý motorek s vlastní baterií jako volnoběh.

Volnoběžný motorek byl zpomalován na malé otáčky utahovacím šroubkem. Jak se baterie vybíjela, povoloval jsem tření šroubku, aby otáčky zůstaly stejné.

Dlouhá léta jsem s busem jezdil po vybudovaných trasách se zastávkami a na čas. V dospělosti se mi splnil sen – po praxi na pekařské Avii jsem získal řidičák skupiny D a v letech 1989–1994 jsem jezdil s městským autobusem u DP Praha. (V. Vaněček)