Moped Stadion S22
Jedná se o moped, který se vyráběl v letech 1960–1964 v závodě Velo Stadion v Rakovníku (spadal pod n. p. Motor, České Budějovice). Typ S22 byl druhou a zároveň předposlední variantou vyráběných strojů. Podle Petra Hošťálka bylo vyrobeno celkem 242 835 kusů typu S22. Poslední varianta S23 vznikla údajně jen v malém množství (2 011 kusů v letech 1962–1964, rovněž podle Petra Hošťálka) a byla určena výhradně na export.
Důvodem ukončení výroby v roce 1964 byl pravděpodobně malý odbyt a hromadící se zásoby, což zřejmě souviselo se změnou vyhlášky, podle níž už nebylo možné řídit moped bez řidičského oprávnění. Tím moped přišel o svou hlavní výhodu oproti malým motocyklům, například typu Pionýr. Poslední verze S23 je dnes velmi vzácná a způsob, jakým se některé kusy dostaly zpět do Čech, je zřejmě individuální – pravděpodobně pocházely z reklamačních řízení u zahraničních odběratelů.
Podobný osud zřejmě potkal i náš stroj – jde totiž o moped ve verzi S22 určený pro Nizozemsko. Od běžné verze se liší sníženým výkonem motoru na 1,1 k, nízkými a rovnějšími řídítky, dvěma otvory na horní části předního blatníku pro uchycení žluté plastové tabulky (označení mopedu dle nizozemských předpisů), povinným bílým zakončením zadního blatníku kvůli lepší viditelnosti v noci a chromovanou nádrží s částečným lakem a nálepkou Jawa. Tento konkrétní kus se zřejmě vrátil zpět do ČSSR, kde byl 23. 9. 1965, tedy přibližně rok po ukončení výroby, prodán prvnímu majiteli. Razítko prodejny je na kartičce už jen obtížně čitelné, ale lze rozeznat, že šlo o prodejnu v Praze 8 na Sokolovské ulici. Podpis prodejce je Čadský Josef.
Moped má originální registrační kartičku z roku 1957 (označení OTK 03-57), původně určenou pro typ Stadion S1, který se vyráběl pouze v letech 1957–1958 (asi 2 000 kusů). Protože jsem u jiného majitele vývozního typu S22 s původní dokumentací nalezl totožnou kartičku, lze předpokládat, že exportní stroje, které se později prodávaly i na domácím trhu, byly vybavovány těmito staršími kartičkami z prvních sérií. Na kartičce je uvedeno, že k řízení mopedu není třeba řidičského oprávnění – při pozdějších prodejích se tato poznámka obvykle přeškrtávala, zde však zůstala zachována.
Prvním uživatelem byl Ing. Adolf Říha, manžel pěvkyně Národního divadla v Praze Ludmily Červinkové. Přes léto pobývali s rodinou na letním bytě v Řevnicích, kde jsme se osobně znali jako sousedé. Ing. Říha mi pak v pokročilejším věku (odhadem kolem roku 1976) nabídl tento moped ke koupi, čehož jsem využil.
Moped jsem poté používal jako dopravní prostředek na chalupě. Jezdil velmi dobře, měl pěkný tah i na druhý rychlostní stupeň. Jedinou občasnou komplikací bylo startování, což – jak dnes vím – způsobovala nekvalitní zapalovací cívka. Po čase jsem problém vyřešil stejně jako většina ostatních uživatelů – použitím klasické motocyklové cívky umístěné pod světlometem. Takto byl moped příležitostně používán až do chvíle, kdy došlo k poruše v důsledku uvolnění setrvačníku na klikové hřídeli a naválcování přestřiženého Woodruffova pera na kužel hřídele, čímž kuželový spoj ztratil pevnost. To se stalo někdy v devadesátých letech a od té doby byl moped jako nefunkční uložen ve stodole.
Kolem roku 2011 jsme se se švagrem domluvili, že mohu využít jeho dílnu a pokusit se stroj zprovoznit. Tachometr tehdy ukazoval 644 km. O jeho pravosti svědčí fakt, že brzdové čelisti jsou stále původní a v dobrém stavu.
Náš moped má kartery s kuželovými otvory pro silentbloky, které měly i motory typu S23. Četl jsem názor, že tyto kartery měly stroje určené pro export, ale není známo, od kdy se začaly vyrábět.
V současném plně funkčním stavu má moped původní lak (s četnými šrámy) a většinu chromovaných i zinkovaných dílů. Nový je tlumič výfuku, protože původní byl zdeformovaný od kliky šlapek a poškozený v důsledku hluboké koroze. Nová jsou také kola s ráfky a výplety určená pro jízdu; bubny kol pocházejí z vraků. Původní kola jsou zachována včetně původních pneumatik, které jsou však již značně sjeté a vhodné pouze jako výstavní exponát. Nahrazena byla i zapalovací cívka novou v magnetu.
Největší zásah proběhl na palivové nádrži, jejíž vnitřek byl silně zkorodovaný, přestože v ní po léta stál benzín s olejem M2T. K odstranění rzi byl použit roztok kyseliny citronové a ocelové součástky (matice, šrouby), které při houpání pomáhaly mechanicky čistit vnitřní povrch. Po vyčištění byla nádrž vypláchnuta, vysušena a zalita epoxidovým lakem, který pokryl celý vnitřní povrch. Koroze byla tak rozsáhlá, že bylo nutné vyměnit celý výpustní kohout, který byl zcela nepropustný. Vyměněny byly také zkorodované šrouby, matice a bowdeny – ty původní měly rozpletená lanka nebo poškozené obaly. Nové bowdeny jsou o něco delší, protože jsou určeny pro tuzemskou verzi s vyššími řídítky. Nový je rovněž náhon tachometru, který jsem při demontáži neopatrností poškodil (šlápl jsem na něj a natáhl jeho pouzdro).
Motor byl přetěsněn, aby neunikal převodový olej. Jinak se jedná o velmi zachovalý původní stav včetně sedla, sady nářadí a pumpičky.
Jan Kuchař
Tlumič výfuku je nový. Původní byl poškozený od šlapky a chrom se odlupoval.
Vše původní – barva i chrom. Nové pouze bowdeny. Řídítka jsou nižší a rovnější než u běžné produkce.
Nový ráfek kola a výplet, současné pneumatiky kvůli vzorku. Nový bowden rychloměru. Na blatníku otvory pro plastovou destičku povinnou v Holandsku.
Plastový tlumič sání. Možný původní stříbrný nátěr. Vpravo hřídel kyvné vidlice s otvorem pro mazání vazelínou.
Nový ráfek kola a výplet. Bílé zvýraznění konce blatníku dle holandských předpisů.
Bowden přední brzdy. Otvory pro plastovou destičku (Holandsko).
Obnovená zapalovací cívka – motor chytá na první šlápnutí. Stojan byl vyztužený.
Typická nádrž exportní verze – chrom, později ohraničený zlatou linkou. Název Stadion byl záměrně zamlčován, upřednostněna značka Jawa.
Nádrž byla zrezivělá, vyčištěna kyselinou citronovou a vylita epoxidem. Nyní je průhledná na hladinu benzínu.
Originální světlomet (rámeček lehce poškozen) a bzučák.
Detail levé rukojeti – řazení se spojkou, dekompresor, přepínač světel a tlačítko bzučáku.
Původní kola se zachovalým chromem a pozinkovanými špicemi. Zadní má lepší stav díky oleji z motoru.
Detail vzorku původní pneumatiky. Druhá pneumatika pochází z jiného kola, barva odstraněna.
Typový štítek mopedu (otočen pro čitelnost). Exportní verze měla označení JAWA-STADION a snížený výkon 1,1 PS. Rok výroby na štítku chybí – pravděpodobně záměrně.
