Obecně

Asi nejvýznamnějším prvkem vozu je lak. U veterána je vedle kvalitně provedeného laku zásadní správně historicky zvolený odstín.

Problémem barvy se zabýváme většinou při renovaci vozu, kdy chceme zjistit, s jakou barvou vůz opustil výrobní pás nebo při výběru nové barvy vozu z celé kolekce originálních odstínů. Někdy jde jen o přesvědčení, zda náš vůz má skutečně originální lak – například u mé Octavie jsem byl odborníky upozorňován, že tento vůz nemůže mít originální lak, neboť se modrá 407 na něm nepoužívala. Realitu můžete zjistit podle čísla motoru v muzeu Mladá Boleslav v Záznamní knize vozů, kde najdeme den expedice, odběrní místo nebo kupce, barvu karoserie a čalounění, a tak potom podle původních vzorníků si prohlédneme danou barvu. Tak jsem zjistil, že můj vůz byl vyroben výjimečně v nestandardní barvě. Prostě v té době existovala spousta výjimek, většinou z důvodů obecného nedostatku materiálů.

Pokud tedy již máme první pátrání za sebou a známe číslo a skutečnou podobu barvy, nastane problém převodu do současných čísel RAL, STANDOX, GLAZURIT, PPG atd.

Výběr a identifikace odstínů provedete: verze 1

1. Podle originálního kusu karoserie najdete porovnáním (pokus/omyl) dnešní výrobek (sprej/plechovku).
(Tak jsem postupoval u mého Spartaka, kde originál je "Béžová 11" a sprej jsem nakonec vytipoval 2-24 Motip.)

2. Převodem ze vzorníku muzea Mladá Boleslav do novějších řad barev "Barvy a Laky", a to především v řadě "Škoda". Často se odstín vyráběl dlouho do 70.–80. let.
(Tak jsem postupoval u mé Octavie z "407" na novější "4550 – návěstní modrá", ta se bohužel ve spreji nevyrábí, ale v plechovce ano.)

Míchání do spreje mi dopadlo špatně, nedokázali správně zvolit odstín podle jejich řady RAL a navíc lak nevytvrdl, neboť "tam nemůžou dát hodně tvrdidla, kvůli zaschnutí ve spreji a aby to stříkalo?!" Takže pokud se vyrábí v plechovce, použít raději stříkací pistoli...

Výběr a identifikace odstínů provedete: verze 2

1. Podle plechu s originálním lakem vozu přímo v lakovně porovnáním se vzorníky dané lakovny, podobně jako když přijedete s moderním vozem, který ještě nemá kód barvy.

Zde se však většinou naráží na problém:
a) Vůz má originální barvu, ale je vybledlá a není jistota originálního vzhledu ani ze zakrytých míst karoserie. Nebo prostě chcete mít jistotu správné volby v případě renovace za 200 000 Kč.
b) Vůz je již celý přestříkaný sice v originálním odstínu, ale již nechcete opakovat tu nejobyčejnější tehdy používanou barvu (náš případ například s modrou 1201 STW) a rádi byste zvolili zajímavější nebo veselejší (ale opět originální) odstín.
c) Vůz je v takovém stavu, že nepoznáte z něj nic původního a stojíte opět před volbou.

Proto jste nuceni do lakovny přivézt vzorník barvy a postupovat podle bodu 2:

2. Podle vzorníků
Podle nich lakovna namíchá respektive porovná se svým vzorníkem moderních laků.
Nebo někdy i bez tohoto vzorníku si lakovna poradí jen podle čísla nebo názvu. Například 8850 Jawa – řada lakoven takové odstíny prostě zná z dnes prováděných renovací Jawy nebo další odstíny zná z oprav obyčejných škodovek, kde již lakovny notoricky používají (ovšem právě jen ty, které přežily až do pozdějších Škoda 100, 120, Favorit)...

a) Dobové vzorníky "AZNP" (originály respektive jeho kvalitní barevné kopie). I zde jsem však zjistil, že například všude se objevující nástřik dozelena "Béžová oliva" je zcela jiný a až v pátrání v archivu Barvy a Laky jsem našel asi skutečný béžovoolivový (nástřik na papíru), jenž jsem si vypůjčil a s ním běhal po moderních převodnících, až určil skutečný RAL.

b) Pozdější vzorníky "BaL" 4místné (originály nebo kvalitní kopie) = 2. sloupec tabulky. Staré škodovácké odstíny jsou zde jen některé, které přežily do pozdějších 70.–80. let, a tedy je šance takové vzorníky sehnat.

Složení originálního laku vozů Škoda cituji: "vícevrstvé" = základní lak + tmely + vypalovací syntetický smalt

Z historie značení barev

Systém značení odstínů barev vozů 50. let: není mi jasný, vyskytují se různé počty čísel, například 11, 407 apod., takže asi systém nebyl žádný.

Systém značení odstínů barev vozů od 60. let = 4místná čísla
V době éry národního podniku Barvy a Laky, který zahrnoval asi všechny výrobní závody v Československu, byla všem novým odstínům tuzemských výrobců přidělována čísla z centrálního místa.
Jednotné číslo odstínu barvy vycházelo ze základního pravidla rozdělení všech barevných tónů do následujících skupin odstínů:

• 1000–1999 – bílé, šedé až černé
• 2000–2999 – hnědé
• 3000–3999 – fialové
• 4000–4999 – modré
• 5000–5999 – zelené
• 6000–6999 – žluté
• 7000–7999 – oranžové
• 8000–8999 – červené
• 9000–9999 – ostatní (například hliníkový odstín, metalízy, tepané odstíny apod.)

Konkrétní čtyřmístné číslo odstínu (například 6050 krémová světlá) pak zaručovalo stejný barevný tón barvy vyrobené jakýmkoliv z tehdejších výrobců.

Po privatizaci a osamostatnění jednotlivých českých výrobních závodů: sice centrální 4místné značení přežívá, ale často každý tuzemský výrobce má jemně odlišný nádech. Postupně se na plechovkách či sprejích objevují interní čísla výrobců, kde je již systém pro laika zcela nejasný.
Paralelně tu existuje celá řada systémů světových výrobců, například nejznámější RAL, ale stejně tak výrobců STANDOX, GLASURIT, PPG atd.

Prakticky však neexistuje převodník mezi nimi. V sekci "Převodníky barev" uvádím alespoň převody z nejpůvodnějších značení na novější 4místná, například 11 > 6115. A případně i dále do současných světových RAL atd.

Pro zajímavost – podobně bylo značení náhradních dílů

Systém značení náhradních dílů vozů 50. let (Spartaků, Octavií, 1200...): je pro mě nejasný (různý počet čísel i podoba)

Systém značení náhradních dílů vozů 60.–80. let: číslo OČM "Obchodní Číslo Mototechny" (tzv. Mototechna). Tvořilo se centralisticky pro všechny vozy včetně nákladních, busů atd. v podobě šestice čísel: 111222333

• 111–typ vozu například 110 = Škoda 1000 MB, 336 = Tatra 148, 341 = Tatra 815
• 222–agregát například 420 = přední náprava
• 333–detail

Jinak ale bylo v tom ještě řada dalších pravidel, jako když na 4. nebo 5. místě devítka znamenala příslušenství atd. Tento systém devíti čísel se začal používat až od Škoda 1000 MB a vydržel až do Favorita (ten byl 115...), poté padl, neboť byl sice přehledný, ale svou kapacitní omezeností čísel vhodný do mrtvotného socialismu a centrálního řízení. Výhodou bylo, že průmysl například vyráběl určitou pružinku, která pod danou "mototechnou" figurovala u různých aut v katalozích i fyzicky zároveň. V tom to fungovalo velmi efektivně.

Ke konci socialismu a poté: se stále více vedle čísla OČM objevovala i dvanáctimístná čísla JKPOV "Jednotná Klasifikace Podle Oborů Výroby" (tzv. jékáčkem).

V 90. letech: si již každý výrobce vytvořil své vlastní výrobní značení. Ostatní čísla dožívají. Zajímavostí je, že i dnes například naše firma PRAGOS – obchodující s náhradními díly Karosa – pracuje s databází všech tří systémů čísel.