Když Marián poprvé uviděl svoji budoucí Octavii, nebyla to láska na první pohled. Byla to spíše láska na první vzpomínku. „Keď som bol malý tak som sedával vzadu, keď otec jazdil na našej Oktávii,“ říká. Právě tahle vzpomínka – obyčejná jízda na zadním sedadle – v něm probudila touhu vrátit se o několik desetiletí zpět.

Pro Mariána není zrenovovaná Octavia jen auto. Je to kus minulosti, který si znovu postavil vlastníma rukama. „Je to rodinný poklad. Keď sa naň pozriem alebo sa idem previezť s rodinou, mám z toho dobrý pocit,“ dodává.

Rok výroby a původ

Mariánův vůz je Škoda Octavia z roku 1962, model 702. Našel ji na inzerát v Banskobystrickém kraji v únoru 2025. Stav? Téměř čistá karoserie bez dveří, blatníků a oken, rozhodně nepojízdná. „Bol to len základ,“ říká.

Co ho přesvědčilo, že tohle je TEN kousek? „Podlaha, strecha a rám boli v dobrom stave. Mal som pocit, že stojí za to ju zachrániť.“ K vozu přikoupil ještě jednu Octavii na náhradní díly – věděl, že ho čeká dlouhá cesta.

Původní stav – záchrana na poslední chvíli

Před renovací šlo spíše o torzo auta než o automobil. Chyběl motor, chyběly důležité díly, chyběly jistoty. Přesto Mariána něco potěšilo: karoserie byla ve výjimečně dobrém stavu bez hluboké koroze. „To sa často nestáva,“ říká.

Nejvíce se potýkal s brzdovými trubkami, které se mu povedlo několikrát zlomit, a s přizpůsobováním blatníků. Jinak ale problémy nebral jako překážky – spíše jako součást cesty.

Proces renovace – dlouhé dny, Barborka a tvrdohlavost

Renovace trvala do července 2025 a Marián pracoval denně, někdy až 12 hodin. „Manželka mi občas prišla povedať, či viem, koľko je hodín,“ směje se. Auto nakonec dostalo jméno Barborka, jeho žena jí však neřekla jinak než Barbora – s lehkou dávkou žárlivosti.

Vše si dělal sám. Když něco nevěděl, poradil se jen s kamarádem ze servisu. Nejnáročnější byla elektroinstalace: „Musel som premerať každý kábel.“ A největší boj? Brzdové trubky. „Robil som ich na trikrát, systémom pokus–omyl.“

Na otázku, zda někdy pochyboval, odpovídá jasně:

„Nie. Odýchol som si, vyspal som sa a ráno som pokračoval. Som trpezlivý a tvrdohlavý – a hlavne nadšený.“

Největší radost mu přinesla práce na motoru:

„Keď som kompletoval motor, už som cítil to napätie. Tešil som sa, že počujem jeho zvuk. Vtedy som nevnímal ani okolie.“

Spolupráce s Pragos – díly, které rozhodly

Marián se k Pragosu dostal přes Google. Hledal díly, které nebyly nikde k sehnání. „V Pragose som našiel diely, ktoré som inde nenašiel – napríklad prahové lišty.“

Měl obavy z dopravy z Čech na Slovensko, protože lišta měří zhruba 1,6 metru. „Ale prišlo to perfektne zabalené. Všetko v poriadku. Bola to úľava.“

Pragos mu pomohl s klíčovými díly do motoru, na karoserii a dalšími. Aktuálně stále shání gumové rohožky. Nejvíce mu však pomohlo rychlé dodání prahových lišt – bez nich by renovace nemohla být kompletní.

První nastartování – okamžik, který se vryje do paměti

Když Barborka poprvé po letech ožila, byl to okamžik, který se těžko popisuje slovy. Marián na to vzpomíná se smíchem:

„Poskakoval som po dvore a susedia mali strach, čo sa deje. Ten zvuk motora bol nádherný. Vtedy som vedel, že všetok ten čas mal význam.“

Na první vyjížďku se vydal do rekreační oblasti ve svém městě. Tam se začaly dít věci:

„Prišli aj susedia, o ktorých som netušil, že tu bývajú. Mnohí spomínali, že takúto Oktáviu kedysi riadili.“

Auto působilo jako magnet na vzpomínky i nové známosti. A doma?

„Manželka povedala: chvála bohu,“ směje se Marián. „Vedela, že už sa jej budem môcť viac venovať.“

Dnes mu největší radost dělá samotná jízda – a reakce lidí kolem. „Dávajú mi palec hore. Až ma to prekvapilo, koľko ľudí reaguje.“

Rada pro ostatní renovátory

Marián má jasno:

„Určite do toho choďte. Je to zážitok. Keď je dielo hotové, je to ako keď športovec dorazí do cieľa. Plno endorfínov.“

Podělil se i o svůj vlastní vychytaný trik při montáži oken:

„Na klínok som použil nástrčkový kľúč 9 mm. Musí být dlhší a dobre sa drží. Stačí to trochu namazať a ide to perfektne. Nechcel som čakať na špeciálny prípravok, byl som netrpezlivý.“

Nyní je Barborka již zazimována a Marián se těší až s ní bude moc na jaře opět vyrazit na cesty, Ale pouze za pěkného počasí, dodává.

Jeho příběh je důkazem, že renovace veterána není jen technická práce. Je to návrat v čase, rodinný projekt, terapie, radost, tvrdohlavost – a hlavně srdce. ♥️

(pan Marián souhlasí se zveřejněním fotografií i svého jména v článku na blogu Pragos.cz)

Máte také svůj příběh z renovace vašeho vysněného veterána a chcete se o něj podělit s naší komunitou?

Žádný problém, kontaktujte nás jako pan Marián na e-mail veteran@pragos.cz a po domluvě váš příběh zveřejníme.