HRAČKY staré
HRAČKY STARÉ - historie :
Historii hraček pečlivě zpracovává můj milý švagr, nostalgik a ctitel starých poctivých výrobků Jan Kuchař 
Rádi přidáme i Vaše příspěvky, fotky, info s uvedením příp. Vašeho jména, jako v ostatních sekcích. Těšíme se Václav Vaněček
Postupně zpracováváme pozapomenutou historii českých výrobců hraček. Je to totiž překvapivě opomíjená oblast naší minulosti, jenž si zalouží úctu. Svým dílem rádi přispějeme k nápravě... Např. ani těch pár výrobců hraček, kteří přežili polistopadový vývoj a pod stejným resp. změněným názvem dále existují, neuvádí na webu ani svou historii.
HISTORIE VÝROBCŮ HRAČEK :
Trhové Sviny :
Jedná se o jednoho z nejznámějších výrobců poměrně širokého sortimentu hraček u nás.
Původní hračkářskou výrobu zavedl Ladislav Stráský v roce 1938 jako doplňkový sortiment k výrobě spotřebního zboží. Jeho výrobky, například elektrické vláčky velkého rozchodu, nesly název LASTRA. V roce 1949 byl podnik znárodněn a stal se součástí podniku MOTOR UNION v Českých Budějovicích. Rok nato byl převzat podnikem IGLA (název pravděpodobně pochází z období lásky k SSSR, kdy se česky psaly ruské pojmy
, v tomto případě šlo o podnik s jehlařskou výrobou), a přejmenován na IGLA, národní podnik České Budějovice, závod Stráský Trhové Sviny. Později jen IGLA, n.p., závod 02 Trhové Sviny. V té době se zde ještě převážně vyráběly elektrické vláčky rozchodu 0, jejichž výroba zanikla po krátké době (podnik pak vyráběl pouze jehlařské zboží). Naštěstí v roce 1953 byla výroba hraček opět obnovena a stává se hlavním výrobním programem podniku. Od roku 1960 zde bylo zřízeno samostatné vývojové oddělení. V té době se zde vyráběla řada stavebnic - bagr+drapák+jeřáb, stavebnice jeřábů, stavebnice automobilu Volha. Zájem o ně ale nebyl velký, takže později jejich výroba i vývoj byly ukončeny. Zda to bylo dáno vyšší cenou nebo touhou dětí si okamžitě hrát a nic před tím neřešit, je otázka. Asi od roku 1963 se začalo na krabicích hraček podniku IGLA objevovat logo ITES a jako výrobce se od roku 1969 začal objevovat název KOH-I-NOOR národní podnik České Budějovice, závod 09 Trhové Sviny. Pod logem ITES se prodávaly i výrobky podniku GAMA, n.p., závod 05 Milevsko (např. nákladní LIAZ Š 100.05). Od roku 1980 se značka ITES změnila na GAMA v důsledku reorganizace podniku KOH-I-NOOR Hardtmuth, v jehož rámci vzniklá skupina GAMA zahrnovala závod 04 v Trhových Svinech a závod 09 vyráběl zdravotnické pomůcky. Protože se zjistilo, že pod značkou GAMA jsou hračky prodávány v Německu, bylo nutno změnit značku na GONIO (podle známých miniaturních elektromotorků, pokračovatelů typu DMP). Výroba hraček pokračovala řadou plechových modelů vojenských historických vozidel, ale na civilní modely již nedošlo, protože roku 2001 byla tato výroba předána do firmy KADEN, s.r.o. v Novém Hrádku. V Trhových Svinech tak zůstala jen výroba jednoduchých hraček z plastu, avšak i ta byla ukončena koncem roku 2006 a v současnosti se zde vyrábějí zdravotnické potřeby.
Neustálé přejmenovávání a rozčleňování podniků, které nám historicky trochu komplikuje přehled, zřejmě mělo navodit dojem, že národní hospodářství je dobře řízeno
. Přitom docházelo k tomu, že v rámci rozvoje polytechnické výchovy k výrobě hraček přispívali i výrobci, kteří neměli v tomto druhu výroby ani zkušenosti ani know-how. Nicméně faktem zůstává, že díky tomu byla nabídka hraček domácí produkce v té době docela pestrá.
Z pohledu kluka v období kolem roku 1960 rád vzpomínám na možnost si části a součásti hraček, vyráběných v Trhových Svinech, koupit ve vybraných prodejnách Mladý technik, které byly v Praze dvě: v Jindřišské ulici č. 27 - blízko Jindřišské věže a v Pařížské ulici č. 1 - blízko Staroměstského náměstí.
Vedle běžného modelářského materiálu od lišt, balsy, překližek až ke spalovacím motorům tam bylo možno koupit například sáček ozubených kol, hřídelek a pastorků, převodovku do Škody 1200, celý podvozek a drapák k bagru (to vše moje vlastní zkušenost). S tímto sortimentem pak většinou počítala stavba modelů podle Plánků a návodů časopisu ABC. Vzpomínám, že například podvozek k bagru se stal základem modelu víceúčelového pásového traktoru Zubr (velmi moderního tvaru s možností mnoha nástaveb: sklápěcí korba, nástavba s drapákem na sypké materiály, postřikovač s čerpadlem), modelu sovětského polárního vozidla Charkovčanka, kosmického vozidla Marťan MK 60 nebo obojživelného expedičního transportéru Mlok 61. Převodovka k Škodě 1200 (měla označení IGLA 03-F) byla použita například ke stavbě modelu terénního vozu Škoda 997 nebo modelu traktoru TM-1. Převodovka k hračce lanovka se pak stala základem pohonu modelu buldozeru nebo traktorového nosiče nářadí TN-62. Byla to jiná doba, kdy jsme si sami stavěli hračky a s nimi jsme si pak hodně užili. Dnes se také dají koupit různé součástky, ale většinou jen na modelové železnice, autodráhy a RC modely.
Kovodružstvo Náchod :
Vzniklo v roce 1950 se sídlem v Novém Hrádku a hračky se v něm vyráběly až do roku 1991, kdy došlo k rozdělení na dva subjekty: KADEN, s.r.o. a KOVAP, v.d. V obou pokračuje výroba hraček dodnes, přičemž KADEN se specializuje zejména na výrobu kovových modelů vozidel Tatra a Škoda v měřítku 1:43 (Škoda i v měřítku 1:87) a na výrobu plechových vojenských modelů pro sběratele v měřítku 1:24 (původem z podniku v Trhových Svinech). Výrobní družstvo KOVAP vyrábí známou řadu plechových traktorů na pružinový pohon, systém převzatý původně od firmy SVED, která tento traktor získala začleněním firmy na výrobu plechových hraček bratrů Eduarda a Oty Sedlákových ze Semil (v jejich firmě pracoval i František Zeman, který se podílel na vývoji řady pěkných hraček, mezi které patří i tento traktor) s unikátním řešením volby rychlosti pohybu (3 rychlosti vpřed, neutrál, zpátečka - nejedná se o skutečnou převodovku, rychlost se ovlivňuje řazením mechanických odporů ve strojku). Původní traktor Zetor s valníkem se rozšířil na celou řadu traktorů - jak českého původu, tak i zahraničního - doplněné celou řadou zemědělských strojů, které lze za traktory připojit. Dále vyrábí auta, autobusy, silniční válec, jeřáb a další drobnější hračky.
Pohorelá (dnes Slovensko) :
Zmínka o tomto výrobci je důležitá, protože v období, které se snažíme přiblížit i těm později narozeným, patřil k významným výrobcům zajímavých hraček, i když se jednalo jen o přidruženou výrobu. Záměrně, podobně jako u podniku v Trhových Svinech, uvádíme místo výroby, protože jméno podniku podléhalo rovněž změnám, podle toho, kam byl podnik v rámci "řízení" přidělen. V roce 1948, po znárodnění, byl přičleněn k podniku Slovenské závody na smaltovaný a železný tovar v Bratislavě, v roce 1949 k podniku Kovosmalt Trnava a v roce 1951 k podniku Tatrasmalt Matejovce. Pod tímto názvem již je znám jako výrobce hraček, které jako přidruženou výrobu začal podnik produkovat nejprve převzetím výroby plechových kbelíčků a formiček, od roku 1955 pak již výrobu mechanických hraček nejprve převzatých z podniku TOFA Hejnice, pak již z vlastního vývoje. V roce 1957 začal podnik vyrábět legendární pásový traktor s jízdou vpřed a vzad a s gumovými pásy, který však ještě navrhl Vývojový závod průmyslu a sportovních potřeb v Praze (uvádí se roční výroba 50 až 60 tisíc kusů). Ke konci roku 1966 byl závod vyčleněný z podniku Tatrasmalt Matejovce a byl podřízen přímo Generálnímu ředitelství Strojsmalt Bratislava. V období 1966-1975 došlo k rozšíření výroby hraček asi na 30 druhů, které se vyráběly ve dvou dílnách v podniku, třetí dílna pak vznikla v bývalé pohorelské škole. Byly vyváženy i do zahraničí pod značkou OMNIA. Od 1. ledna 1974 získal podnik statut národního podniku, takže jeho nový název byl Strojsmalt Pohorelá, národní podnik Pohorelá. Bohužel se však v obdobi 1976-1980 začala výroba hraček utlumovat a v roce 1980 skončila úplně. Některé jednoduché hračky převzala družstva, ale i tam, pro technologickou zaostalost výrobků, časem výroba zanikla. Právě velkým podílem používání plechu ve výrobě byly tyto hračky specifické s nezaměnitelným rukopisem a příslušnou výdrží (pokud nezrezly). Díky plastům mohly hračky dosahovat větší věrnosti s předlohou v detailech, přesto "plechová stylizace" měla své nezaměnitelné kouzlo.
Chronotechna ve Vyškově :
Donedávna jsem věděl o jediné hračce, kterou tento podnik vyráběl - skútr Čezeta. Nyní vím o dalších dvou hračkách - plastové letouny se setrvačníkovým pohonem: MIG-15 a TU-104 (hračku pak po ukončení výroby hraček ve Vyškově vyrábělo Kovodružstvo Náchod). Uváděnou první sovětskou proudovou stíhačku MIG-15 jsem dokonce měl jako dítě. Výlisek se vyznačoval jednoduchostí, bez detailů, takže když jsme s bratrem později dostali slepovačku MIGu-15 z NDR, kde bylo znatelné i nýtování potahu, líbil se nám více, i když se s ním hrát moc nedalo.
Tak, jako mnoho jiných podniků zřejmě i tento dostal za úkol vyrábět hračky pro děti, ačkoliv se specializoval na výrobu věžních hodin!!! Firma byla založena v roce 1900 jako prodejna a opravna hodin panem Aloisem Dvořákem, který získal svoji odbornost jako vedoucí montér precizních časoměrných zařízení německé firmy Riefler (hodinové stroje na hvězdárnách v Paříži, Moskvě, Vídni, Praze a Brně). Protože zakázek na věžní hodiny není mnoho, instaluje také hromosvody, domovní zvonky, atd. Zakladatel firmy v roce 1937 tragicky umírá a firmy se ujímá syn Václav, který ji pozvedl na dobrou úroveň, takže i za 2. světové války mohla zaměstnávat 12 lidí a po válce bylo nutno opravit mnoho poškozených a poničených věžních hodin, takže o práci nouzi neměla. V roce 1947 je firma znárodněna a stává se součástí Chronotechny Šternberk. V rámci tohoto podniku však byla výroba věžních hodin přesouvána do znárodněné pražské firmy Ludvík Hainz a v roce 1953 zde výroba věžních hodin končí. Věžním hodinám se pak věnoval OPP Vyškov. Na tuto tradici pak navázala firma Věžní hodiny Valla ve Vyškově.
Jelikož podnik Chronotechna byl výrobcem hodinek (závod v Novém Městě nad Metují, později Elton, nyní Elton Hodinářská, a.s.), nástěnných hodin a budíků (Šternberk) lze předpokládat, že výroba tohoto druhu probíhala potom i ve Vyškově, takže nakonec výroba mechanických hraček v letech 1959 až 1966 nebyla až tak absurdní, jak se na počátku tohoto vyprávění zdálo.
Semily :
I zde platí , že výrobci hraček se v určité lokalitě měnili podle situace jak hospodářské, tak politické. Semily tedy nejsou výjimkou a historicky v nich probíhá výroba různých druhů hraček již od začátku 20. století.
Výroba dřevěných hraček
Zřejmě první průmyslovou výrobu dřevěných hraček v Semilech uskutečnil truhlář Josef Mach, který v bývalém vrchnostenském špýcharu ve Vysocké ulici vyráběl vedle běžné i zvláštní truhlářské výroby (nábytek, vybavení kostelů, prodejní a výherní automaty) také hračky.
Na počátku 2. světové války vznikla firma Drábek a spol. zabývající se výrobou dřevěných knoflíků, perel, a také hraček. Sídlila na Riegrově náměstí a mezi její zaměstnance patřila řada pracovníků z albrechtické firmy Johann Schowanek, kteří po obsazení Sudet museli opustit svou práci i domovy. Po dobu války však výrobní sortiment tvořily modely tanků, letadel a lodí určené pro vojenská učiliště. Výrobu hraček zde totiž zlikvidoval tehdejší majitel firmy Schowanek, když svého dřívějšího technika Františka Saidla obvinil z průmyslové špionáže.
Po válce však byla výroba dřevěných hraček opět obnovena, avšak v roce 1948 byla znárodněna a stala se součástí Závodů na hračky a dřevěné zboží, n.p. Jablonec nad Nisou.
V roce 1958 byl podnik přejmenován na TOFA (TOys FActory), n.p., a stal se jedním z nejvýznamějších výrobců hraček, stavebnic a her u nás. Vyráběl i učební pomůcky (ve sbírce máme elektrický motor 2-4 V s řemeničkou na podstavci). Bohužel po roce 1990 se již nepodařilo učinit žádnému z vedení takové kroky, aby firma nepodlehla silné konkurenci, a výroba byla v Semilech zachována.
Výroba plastových hraček
V roce 1949 byl založen Okresní sdružený komunální podnik v Semilech, který prošel v letech 1953-55 reorganizacemi až se stal součástí Okresního průmyslového kombinátu. Jednou součástí pak byla truhlárna pana Josefa Macha ve Vysocké ulici, ale z důvodu nedostatečných skladových prostor výroba dřevěných hraček postupně zanikla. Výroba se přeorientovala na výrobky z plastických hmot (slavná hra Ukaž, co umíš včetně výroby feritových magnetů) a v roce 1959 se podnik přestěhoval do provozovny na Riegrově náměstí (Drábek a spol.) a od roku 1960 se přejmenoval na komunální podnik Kovozávody Semily. Zde pak vznikala celá řada mechanických hraček z plastu s pružinovým pohonem, dále pak modely Monti-systému.
V současné době v této výrobě pokračuje firma Vista Semily, spol. s.r.o., která rovněž vyrábí celou řadu různých vah.
Výroba kovových hraček
Po skončení 2. světové války zahájil v Semilech výrobu mechanických hraček Eduard Sedlák, později se k němu přidal i bratr Ota. 15. února 1946 byla firma zapsána v obchodním rejstříku jako Bratři Sedlákové, výroba mechanických hraček, Semily (EOS). Soukromníci však po únoru 1948 neměli na růžích ustláno, takže došlo k převedení jejich firmy pod družstvo SVED Liberec. Při dalších reorganizacích přešel podnik pod Kovodružstvo Náchod, které se od roku 1950 specializovalo na výrobu hraček především z potiskovaného plechu (viz např. silniční válec nebo traktor s čtyřrychlostní převodovkou, který v podniku EOS vznikl a byl později vyráběn jak pod družstvem SVED, tak pod Kovodružstvem Náchod a vyrábí se dosud v Kovapu, v.d., které vzniklo rozdělením Kovodružstva Náchod v roce 1991). Jako součást Kovapu, v.d. dodnes funguje provozovna (prodejní sklad) v Semilech.
Výrobní družstvoSměr :
Asi jedinečný výrobce hraček v Čechách: nikdy nebyl přejmenován, sloučen s jiným výrobcem a vyrábí hračky (mimo jiné výrobky z plastu) dosud.
Vznikl v roce 1952 jako výrobce hraček z umělých hmot. Nejprve samozřejmě z termosetů jako je bakelit, později i z termoplastů. Jedinou kovovou hračkou byla asi Praga V3S ze zinkoslitiny (něco na způsob Lesney, Matchbox). Některé hračky měly i setrvačníkový pohon. Orientace byla tedy na jednu stranu na jednoduché a laciné hračky, na druhou stranu byly ve výrobním sortimentu propracované plastikové modely historických letadel, automobilů a lodí jako stavebnice. Rovněž se zde vyráběly miniaturní makety vozidel pro modelové železnice v měřítku 1:87. Tento sortiment se v podstatě zachoval dodnes.
Rozšířenou a známou hračkou mezi mými vrstevníky byl například i bakelitový televizor s výměnnými pásy ve tvaru rozhlasového přijímače Philips s velkou obrazovkou a sadou výměnných pásů s příběhy nebo obrázky.
Určitým předělem byl rok 1990, kdy byla započata restrukturalizace podniku s tím, že firma opustila celou řadu malých provozoven v Praze a okolí (například jako tehdejší obyvatel Řevnic si pamatuji, že v sousedních Dobřichovicích byla malá provozovna družstva Směr přímo proti nádraží) a soustředila se do jediné provozovny v Praze-Petrovicích v Bellově ulici.
Výrobní družstvo IGRA :
Druhé výrobní družstvo zabývající se výrobou hraček v Praze. Vzniklo 27. 12. 1950 a začalo s výrobou malých autíček z bakelitu, nejprve bez pohonu, později autíčka měla setrvačníkový pohon. Jelikož bakelit neumožňoval vytvořit na karoseriích téměř žádné detaily, mají tato autíčka typickou tvarovou i barevnou stylizaci. Z toho důvodu se později přešlo na technologii vstřikovaných výlisků z probarveného polystyrenu. Celá řada hraček pak byla poznamenána touto přechodnou dobou, kdy se materiálově kombinovaly díly z bakelitu (karoserie) a z polystyrenu (např. korba). Tato technologická změna byla základem velmi známé řady poměrně přesných historických automobilů série Oldtimer a rovněž velmi populární řady figurek Igráček s doplňky.
Spektrum vyráběných hraček bylo poměrně pestré a různorodé jak materiálově, tak i tematicky. Například kombinace sportovního vozu Ferrari s přívěsem je asi mimořádnou lahůdkou, stejně tak raketomet na podvozku Pragy S5T působí dost bizarně. Rovněž měřítko vozů bylo zcela volné, dané velikostí podvozku, který byl společný jak pro osobní, tak pro nákladní automobily.
Vedle těchto miniaturních autíček družstvo vyrábělo plechové hračky zpravidla s pohonem pérovým strojkem v různých velikostech (malý pásový traktor nebo tank s délkou asi 10 cm, nebo tříosý obrněnec nebo kosmické vozidlo s délkou asi 17 cm).
Rovněž byl velmi rozšířený jednoduchý plechový vláček s dvěma vagónky a tendrem, nebo tramvaj T1 včetně plechových kolejí do kruhu. Později byl vláček vyráběný jako lokálka z plastu včetně plastových kolejí (moc to nevydrželo).
Vedle hraček se družstvo zabývalo i opravami (ladění pian) hudebních nástrojů, výrobou modelářských potřeb, šitím ložního prádla.
Družstvo sídlilo v Praze-Michli, ale výroba byla v provozovnách i mimo Prahu (Senohraby).
1. prosince 2006 byl na družstvo vyhlášen konkurs.
Výrobní družstvo Chemoplast
Družstvo bylo založeno 24. 12. 1952 a mezi jeho činnosti patřila i výroba v oborech plastikářském, chemickém, kovozpracujícím. Jako místo sídla bylo uvedeno Brno-Maloměřice a Obřany.
Mezi nejznámější výrobky podniku patřily hry: kopaná s hráči pevně uchycenými v poli na pružině, díky čemuž bylo možno z dolíčku kolem hráče odpálit míč libovolným směrem (podobný systém měl klasický fotbal značky Luda), táhlový hokej s pevnými podélnými drahami pro hráče, kteří se otáčeli kolem osy pomocí pružné spirály (jako bowden) - dodnes se s tímto hokejem konají mistrovství, soutěže a stolní hokejové ligy.
Známá je i stavebnice Cheva s podobnou filosofií spojení, jakou má Lego, ale pozor, jsou nezáměnné.
Pod touto značkou se vyráběly i dětské diaprojektory Diax v několika verzích (ten úplně první, bakelitový s názvem Diar, se vyráběl také v Brně, ale v podniku, který měl velmi zajímavý název: Moravská ústředna pro lidový průmysl umělecký, závod 51 - přírodovědecké laboratoře
; pěkné, že).
Poněkud náročnější výrobky představovala kovová kolejová vozidla o rozchdu 0 (32 mm), která byla použitelná na kolejištích pro vláčky jako Merkur (trojitá kolej). Jednalo se o legendární elektrickou lokomotivu řady E499 (Bobina) a tramvaj T1. Vyráběna byla i parní lokomotiva uspořádání 1-B-1 s vagonky a tendrem, převzatá od firmy Tioka, po znárodnění Ikaria. Výroba mašinek byla ukončena v období 1968-1969.
Rovněž známé jsou velké plastové tatry na písek(138 a 815) a menší sklápěčka s vlekem.
Bohužel družstvo se nedokázalo vyrovnat s podmínkami našeho ranného kapitalismu a prošlo likvidací.
Likvidace družstva byla ukončena 28. 1. 1992.
Pokračovatelem tradice dnes je Chemoplast BEC, a.s. se sídlem na stejné adrese. Tento podnik, vzniklý nejprve jako s.r.o. (2008), později jako a.s. (2009), vyrábí mimo jiné i jednoduché plastové hračky - zejména hračky na pískoviště.
Výrobní družstvo IRISA, Vsetín
Stručná historie je zpracována na současných stránkách držstva, jehož výrobní program se po roce 1989 výrazně změnil: historie družstva zde. Zaměření na plastové výlisky se projevilo na takových hračkách, jako je článková autoodráha Grappa, vystřelovací raketa s padákem, elektrická pračka a další.
Připravujeme údaje o dalších výrobcích hraček:
např. DRUKOV, STELLA, ZBROJOVKA BRNO a možná i další. Postupně bychom rádi předvedli mechanické české hračky, zejména dopravní prostředky + pracovní stroje...
Česká Republika